historie
POVÁLEČNÉ OBDOBÍ
Za druhé světové války byla oblast Krušných hor připojena k Hitlerovu Německu jako součást „Sudet“. Nacisté v této oblasti zřídili řadu koncentračních táborů, aby mohli zásobovat svůj jaderný program uranovou rudou. Místo toho, aby byly tyto koncentrační tábory na konci války uzavřeny, převzala Rudá armáda jejich správu a poslala do nich 5 až 6 tisíc válečných zajatců, aby pracovali v dolech, než Červený kříž v roce 1949 vyjednal jejich propuštění.
V témže roce bylo do pracovních táborů na Jáchymovsku posláno prvních 1135 vězňů; krátce zde vedle sebe pracovali němečtí váleční zajatci a českoslovenští političtí vězni pod heslem „Prací Ke Svobodě“. Toto heslo, český překlad nechvalně známých slov nad branami koncentračních táborů jako Osvětim „Arbeit Macht Frei“, zůstalo nad branami jáchymovských dolů i poté, co skončilo nacistické období táborů a místo vstoupilo do komunistické éry.
50. léta
V 50. letech prošlo jáchymovskými pracovními tábory více než 70 000 vězňů. Téměř 70 % z nich byli političtí vězni. Na základě smlouvy, kterou si na Čechoslovácích vynutil Sovětský svaz, tito muži těžili uranovou rudu pro sovětský program, přičemž byli vystavováni extrémně nebezpečným a nelidským podmínkám. Mnozí z nich byli vážně zmrzačeni nebo onemocněli v důsledku vdechování radioaktivního prachu. Je známo, že v jáchymovské trestanecké kolonii zahynulo přibližně 200 vězňů, včetně 16 potenciálních uprchlíků, kteří byli po svém dopadení popraveni.
V letech 1949-1961 sloužilo 18 vězeňských komplexů jako zdroj nucených prací pro doly v Čechách. Horní Slavkov, Příbram (u Prahy, resp. Plzně) a Jáchymov byly místy, kde byli vězni využíváni jako otrocká pracovní síla, ale tábory jáchymovského komplexu byly největší a nejznámější. Tisíce vězňů zde byly vystavováni mučení, hladovění a intenzivní fyzické práci. Tábory se začaly označovat jako Jáchymovské peklo, zatímco zotročení vězni zde byli označováni jako muklové, což je zkratka znamenající „muž určený k likvidaci“.
Kromě práce v dolech měli muklové v jáchymovském táboře Rovnost na starosti také výstavbu „řetízkové šatny“ (Řetízkárny), kde se vězni převlékali do pracovního oblečení. Ruina této budovy, Řetízkárny, je posledním hmotným svědkem těchto zločinů proti lidskosti.
po roce 1960
V 60. letech 20. století byla objevena novější a větší ložiska uranové rudy ve východním Německu, na Sibiři a v Kazachstánu. Měnící se politická situace v Africe také znamenala, že uran z tohoto kontinentu byl náhle k dispozici Sovětům. Tyto změny postupně snižovaly strategický význam jáchymovských dolů pro Sovětský svaz a země východního bloku; v roce 1961 byl uzavřen poslední důl – Rovnost.
Po uzavření dolů byly tisíce vězňů, kteří na místě pracovali, přemístěny do jiných věznic a pracovních táborů, kde si nadále odpykávali své tresty jako otrocká pracovní síla ve prospěch SSSR a ČSSR.
DNES
Po uzavření jáchymovských dolů byla zničena velká část hmotných dokladů zachycujících historická traumata těchto vězeňských táborů. Kámen, cihly, dřevo a kovové součásti z dolů a baráků byly rozebrány a použity při výstavbě a rozšiřování dalších trestaneckých kolonií. Jiné předměty, jako například elektrické vedení nebo dokonce věci jako důlní vozíky, místní obyvatelé vybírali a používali jako materiál při stavbě vlastních domů. Také příroda zrekultivovala většinu toho mála, co na místě zůstalo.
Rakovina a další nemoci spojené s těžbou uranové rudy tragicky zkrátily životy těch, kteří byli v Jáchymově vězněni. Dnes se o své příběhy může podělit jen několik ze 70 000 vězňů, kteří v dolech pracovali.
Řetízkárna je tak jedním z mála zbývajících svědků této kapitoly krušnohorské historie. Chceme Řetízkárně vdechnout nový život a přestavbou objektu na komunitní a vzdělávací centrum zajistit, aby příběhy spojené s touto dobou nebyly nikdy zapomenuty.
1949-1961
Roky, během nichž se v Jáchymově a okolí těžil uran pro Sovětský svaz.
18
Počet trestaneckých táborů, které byly zřízeny na šachtách v Československu v 50. letech 20. století.
70 000
Počet vězňů, kteří prošli pracovními tábory. V 50. letech 20. století byla do Jáchymova posílána polovina všech vězňů v Československu.
70%
Přibližný podíl vězňů zotročených v Jáchymově, které lze považovat za politické vězně. Politické aktivity, které vedly k uvěznění, sahaly od vystupování na podporu liberální demokracie západního typu s více stranami, přes kritiku komunistického režimu, vstup do zakázaných organizací, jako byl například skauting, až po otevřenou partyzánskou činnost, například pašování disidentů ze země.
Dalších 7 nebo 8 % osob vězněných v Jáchymově v období komunismu tvořili váleční zajatci, které ke konci války zajala Rudá armáda a nutila je pracovat v dolech, a to i po roce 1945 a v rozporu s mezinárodním právem.
11. ZÁŘÍ 1945
Datum prvního příjezdu sovětských vojáků a vědců do Jáchymova. Poté, co se potvrdily zprávy, že se jedná o jediný významný zdroj uranové rudy v Evropě, se kontrola regionu stala strategickou prioritou SSSR.
V březnu 1949 byli Čechoslováci nuceni vzdát se kontroly nad doly jako „dar socialistického bratrství“.
7 TISÍC TUN
V období komunismu bylo v Jáchymově vytěženo 7 000 tun vysoce kvalitní uranové rudy, která byla odeslána do SSSR. Tato ruda se stala surovinou pro sovětský program jaderných zbraní – zbraní, které byly používány k zastrašování států střední Evropy.
Česká republika za tento materiál ani za práci a utrpení, které představuje, nikdy nedostala zpět.
PŘÍBĚHY ŘETÍZKÁRNY
Členové Spolku Političtí vězni.cz se snaží zachytit a uchovat vzpomínky bývalých politických vězňů – pamětníků a aktérů jáchymovské historie. Nahráváním rozhovorů a studiem artefaktů z místa Političtí vězni shromažďují a uchovávají příběhy jáchymovských dolů metodami materiální a orální historie s nadějí, že se budoucí generace Evropanů mohou vyrovnat s traumatem, které bylo v tomto regionu způsobeno během 20. století.
V současné době se sbírka příběhů rozšiřuje o další, které se týkají Řetízkárny na Rovnosti.